UPOKOJENKYNĚ

Mi řekni, proč je to na světě tak debilně zařízený – když je ti třicet, tak nevíš co dřív; musíš se starat vo děti, vo barák, vydělávat na hypotéku a když jseš pak starej a máš čas, tak na knížky nevidíš, nic už dělat nemůžeš, jenom ležíš, koukáš do stropu a čekáš, jestli tě někdo poctí třicetiminutovou návštěvou…