Spojením kytarové hry Jana Paulíka a přednesu Václava Fikrleho vznikla zajímavá spolupráce. Kytara nemá však roli pouze pasivního doprovodu. Každá báseň je aranžována tak, aby kytara co možná nejvýstižněji korespondovala s obsahem i výrazem básně. Kytara se tedy přizpůsobuje básni i přednášejícímu, v mnohých situacích se však naopak recitátor podvoluje kytarové skladbě.