Tomáš Landsinger-sirkovky a tak podobně

Rozhovor s autorem:

 Jak se to stalo, že tě uchvátily sirkovky? Je to způsobeno rozměrem, technikou nebo tvým sběratelstvím?

Asi to bude díky všemu dohromady... Líbí se mi formát známek a nálepky od sirek, viněty na flaškách i nálepky z banánů... Malinkatá grafická dílka, jako součást spotřebního zboží, která už můžou o produktu něco naznačit. A kus lina a dvě dlátka jsou celkem skladné nástroje, takže dloubat lino se dá prakticky kdekoliv.

Takže k práci nepotřebuješ úplný klid? Malé kousky lina si vozíš sebou třeba na chalupu nebo do práce nebo do hospody? Myslím si, že moc lidí o tvé malé vášni neví.

Dřív jsem to s sebou vozil v neškodném množství a na prostředí nebyl nějak moc náročný, ale už to takhle moc nedělám. Beru si s sebou dlátka a lino v případě, že mám určitou šanci někde se s nima zašít. A hlavně když je dost motivů k rytí. Co se týká lidí, kteří o mé libůstce ví, tak je to malý okruh přátel, které čas od času zahltím krabičkama sirek s vylepšenou nálepkou.

Jaké jsou tvé inspirační zdroje pro motivy na krabičky? Jsou to zážitky, film, výstava? Děláš je v určitých sériích?  Inspiraci tahám ze všeho kolem. Vidím flek na chodníku, co vypadá jako obřadní maska nějakého zapomenutého kmene, nebo kus textu v knize, který vyvolá jasný obraz. Zkraje mi dokonce pár motivů nakreslili kamarádi, protože se mi ty moje věci zdály nanicovatý. A teď to bude zhruba rok, co jsem začal dloubat do lina kresbičky mé čtyřleté dcerky. Objevila na stole připravenou čistou desku lina a vzala to jako další plochu k malování. Tak jsem si řek, a proč vlastně ne.

Sirkovky - tedy formát krabičky od zápalek, dělám na desce většinou po devíti kusech. Původně to bylo myšlené jako ucelená série (připravená k rozstříhání na jednotlivé kusy), ale protože se mi do toho časem zamotaly jiné motivy, které navíc nejsou všechny ryté jedním směrem, nepůsobí to tak kompaktním dojmem.

Co tě na tvé práci zpětně naplňuje? Je to relax, radost, že se to někomu líbí, že si to třeba někdo dá do své sbírky nebo je to čištění hlavy?

O linorytí si myslím, že je to takovej nějakej druh zenovýho cvičení. Zklidňuje mě ten proces rytí a zároveň zneklidňuje očekávání výsledku, jestli to bude vypadat jak si představuju. Když se zaberu do práce a zatajím dech, hledím si detailů a oči a ruce se úplně spojí s tou deskou, je to vono... a ten pocit mě blaží i zpětně. A jestli z toho výsledku má pak ještě někdo radost, tak mě to určitě těší.

Tiskneš sám doma?

Tisknu si sám, na tisk té poslední série jsem ale poprosil o pomoc kamaráda Davida, má velkou satinýrku a dlouholeté zkušenosti - za což mu srdečně děkuju.

Ještě se vrátím k tvé vášni ve sběratelství? V čem spočívá? Co sbíráš? Jak je utříděná tvá sbírka?

Nemám sbírku (pokud se vůbec dá mluvit o sbírce) nějak organizovanou, kde bych si dával do vitrínky nejlepší exponáty a jednou týdně je oprašoval. Je to spíš hromada rozličných věcí, které mě zaujaly, chronologicky kladené na sebe…, věci se kterými jsem v době sběru počítal s nějakým pozdějším využitím, recyklací apod..

Jak jsi nalezené věci znova použil? Je to spíš ve formě opravil nebo změnil jejich využití v nové?

Staly se součástí nového, součástí koláže, něco změnil, něco přidal, pospojoval, podivoval, založil, zapomněl...

Ještě poslední otázku. Tvá žena Zuzana se také příležitostně věnuje kresbě a grafice. Dělali jste na některé práci společně?

Se Zuzkou máme jedno báječné společné dílko a myslím, že se nám fakt povedlo - teď jsou mu čtyři a půl roku. Jinak mi předkreslila obálku (která musela vypadat dobře) ke knize básniček pro kamarádku. Bohužel kamarádka si to rozmyslela pár dnů před finišem… Ale myslím, že se i tak povedla. Kromě toho, mám rozpracovanou jednu stolní hru, kterou zná úplně každý, poprosil jsem o spolupráci Zanu, Iliase a pár lidí, kteří jsou té myšlence nakloněni... Doufám, že to do konce roku stihnu.

Díky.

Ptala se Dagmar Šubrtová